Ještě nedávno hrával druhou ligu v Prostějově, v létě přišel do Vítkovic, aby jim pomohl v MSFL, jenže v současnosti nastupuje za béčko v páté lize. Takový je nyní osud útočníka Lukáše Raaba v Ostravě. „Představovali jsme si to jinak. Já i trenér,“ řekl střelec, který se dvěma góly v neděli podílel na remíze 3:3 ve šlágru dvou lídrů tabulky proti Kobeřicím.
V neděli se to sešlo, že áčko i béčko Vítkovic hrály ve stejnou dobu. Jenže šestadvacetiletý vysoký hroťák místo toho, aby „válčil“ na Vistě proti rezervě Artisu Brno, trápil obranu Kobeřic ve stařičkém areálu Slovanu Ostrava. Byl hlídaný, na skoro dvoumetrového čahouna, který prošel Sigmou Olomouc i Baníkem Ostrava, si hostující obrana dávala patřičný pozor. Přesto byl neustálým nebezpečím a nakonec vstřelil dvě branky.„Trochu jsme se štenkrovali, ale já to mám rád. Dostat se do tempa, pohádat se a po konci si podat ruce. Ale místo těch dvou gólů bych bral spíše vítězství,“ věděl Raab po průběhu, kdy domácí dvakrát prohrávali, v 88. minutě se sice dostali do vedení, ale to neudrželi. „Mám rozporuplné pocity, spíš je to ztráta,“ dodal.
Co ale na hřišti v dresu B-týmu dělal on sám?
„Beru teď pozici, kterou mám,“ pokrčil rameny. „Každý den se snažím pracovat, aby to bylo lepší, ale karty jsou nějak rozdané a já to respektuju. Určitě však nic nevzdávám, což jsem nedělal nikdy. Vždyť celý fotbalový život mám postavený na práci a dřině, na pevné vůli. Angažmá jsem si ale ve Vítkovicích představoval jinak. Já i trenér,“ pronesl Raab.Radši bude hrát, než sedět
Za Artis Brno a Prostějov nastoupil do 53 zápasů Chance národní ligy, vstřelil tři branky. „Ano, hrál jsem druhou ligu, nějaké zápasy tam mám, ale teď se prostě peru s tím, co je. A když to řeknu blbě, chci hrát zápasy, takže radši půjdu za béčko, než abych v áčku seděl na lavici,“ přiznal otevřeně. „Je mi dvacet šest let, beru to už trochu jinak. Do Vítkovic jsem přišel ve stavu, v jakém jsem přišel. Nebudu nikomu nic zazlívat. Byl jsem nepřipravený. Teď jsem ale shodil nějaká kila, držím stravu, jsem ve fyzické kondici, ve které bych měl být. Teď už je to jen na trenérovi,“ prohodil Lukáš Raab.
V Prostějově má smlouvu do června 2027, nicméně Raab už přemýšlí nad zadními vrátky, protože začal navazující magisterské studium. „Už nemám v hlavě jen fotbal. Ano, miluju ho, pořád je to můj život, ale není to všechno na světě. Každopádně nevím, co bude v zimě, v létě, nevím ani to, co bude zítra nebo pozítří,“ líčil s tím, že už uvažuje nad budoucností a dalším průběhem života.
A to může být i mimo profesionální fotbal. „Ale teď to beru ještě tak, že mám profesionální kontrakt. Ten mi bude končit, nevím, jestli bude prodloužený, v této chvíli asi ne, protože hraju krajský přebor. Ale neberu to tak, že bych přemýšlel nad tím, kdy to položím nebo pověsím kopačky na hřebík. Ano, v hlavě jsem měl černé myšlenky, nebudu zastírat. Každý, kdo chce hrát na nejvyšší úrovni, si tím projde. Já určitě nejsem pyšný, že nejsem aspoň ve třetí lize, ale abych tady házel na někoho nějaké obličeje? To ne. Je to tak, jak to je a nijak mi to nebrání dát do každého zápasu maximum a hrát pro tým, pro sebe, abych byl spokojený a mohl se podívat na sebe do zrcadla,“ vysvětlil.
„Víte, já jsem nikdy nebyl extra talent, všechno jsem měl vydřené. Musel jsem trénovat navíc, abych se dostal v mládeži do Sigmy, abych přestoupil do Baníku. Dřív jsem byl spíše polínko, dřevo, které bylo postavené na fyzické síle a soubojovosti. Fotbalovost byla u mě při mé výšce vždy problematičtější. Ale snažím se využívat to, co mám a makám,“ doplnil Lukáš Raab.
Měl i jiné varianty než Vítkovice
Vrátil se i k létu, kdy nakonec Ostravu zvolil jako své další působiště. „V Prostějově jsem neměl budoucnost a vzhledem k tomu, že studuju na Ostravské univerzitě, hledal jsem nějaká východiska. Trenér Holiš projevil touhu, abych přišel do týmu, což mě potěšilo, na druhé straně jsem měl ještě nějaké varianty, které jsem zvažoval a nakonec nedopadly. Vybral jsem si Vítkovice, ale nechci myslet na to, že by to bylo špatně,“ zakroutil hlavou Raab.
Deník oslovil i trenéra Davida Holiše, ten ale odpověděl, že se k jednotlivcům vyjadřovat nechce. „Upřímně, jak jsem řekl, nevím, co bude dál. Nedokážu předpovědět, jestli příští týden budu hrát za áčko nebo v béčku,“ připustil v sezoně páté ligy šestigólový Lukáš Raab, přičemž běžně chodí za rezervu Vítkovic hrát vícero hráčů z prvního týmu.
I díky tomu jsou Ostravané na čele páté nejvyšší soutěže, přičemž ztratili pouhé dva body. A mohlo být ještě lépe, Vítkovice s Kobeřicemi dvakrát vyrovnaly a v 88. minutě Raab vstřelil téměř vítěznou branku. Hosté ale v nastavení srovnali na 3:3 a udeřit mohli ještě jednou. „Chtěli jsme tři body, ale remíza asi odpovídá celkovému průběhu toho zápasu,“ uznal útočník.
„Kobeřice byly dobře připravené, věděly, co budeme hrát, že to bude tlačit přes křídla a tam to zavřely. Byly zároveň nebezpečné. My měli být efektivnější,“ hodnotil. „Výhodou tohoto týmu je, že jsme mladí, draví, rychlí, ale také ne moc zkušení a roztěkaní. Ve finální fázi máme někdy problém, což se teď projevilo, ale musíme se z toho poučit, abychom v Brušperku vyhráli. Máme bod, jedeme dál,“ uzavřel Lukáš Raab.
Zdrij:
https://moravskoslezsky.denik.cz/fotbal-cfl-msfl/lukas-raab-utocnik-goly-vitkovice-prostejov-ostrava-banik-sigma-budoucnost/
.png){kind=logo}
Nastavení cookies bylo úspěšně upraveno.
