/ROZHOVOR/ Nasázet přes čtyřicet branek? I v okresech, nebo nižších krajských soutěžích velký milník, ale nikterak nezdolatelný. Pokořit ale tuto hranici v divizi, to už chce pořádný kus umění. Své o tom ví Denis Nieslanik, útočník fotbalových Vítkovic, který ve čtvrté nejvyšší soutěže nastřílel v uplynulém ročníku čtyřicet tři gólů a ovládl tak tabulku střelců. O pět tref před havířovským Jakubem Teplým. Nebylo divu, že zaujal druholigovou Chrudim či slovenský Trenčín. „Vydařená sezona. Osobně skvělá, týmově fantastická,“ líčí šestadvacetiletý kanonýr a poukazuje na fakt, že druhé místo poslalo Ostravany do třetí ligy. Bude v ní pokračovat?
Co jste si krátce po konci sezony říkali? Panovalo zklamání, že vám o pár bodů uteklo vítězství v soutěži, nebo nadšení, že je to druhé místo?
První emoce byla určitě naštvaní, nebo spíš zklamání, že nám to o kousek uteklo. S Polankou jsme měli lepší vzájemný zápas, myslím si, že herně jsme byli lepší, ale klíčové body nás stály ztráty v jiných zápasech. Ať už na začátku jara, nebo pak v průběhu. Celkově ale sezona dopadla nad očekávání, protože jsme byli na jaře nejlepší a určitě se nemáme za co stydět. Bohužel, jak říkám, některé ztráty mrzí. Musíme se poučit.
Které nejvíc?
Když si to tak vybavím, tak určitě
na podzim zápas v Havířově. Vedli jsme v 85. minutě o dva góly, ovšem během chvíle jsme všechno zahodili. Ale i takový je fotbal, občas to tak bývá. Na jaře pak určitě zápas s Pustou Polomí. Měli jsme šňůru bez porážky, dařilo se, ale pak přijde takový zápas, který jsme nezvládli. Góly jsme dali, ale nebyly nám souzeny, protože je sudí neuznal, i když byly regulérní.
Trenér Martin Motyčka byl po utkání naštvaný a řekl, že jste tu předchozí sérii osmi zápasů tímto zahodili. Souhlasíte?
Rozhodně. Předtím jsme zvládli osm zápasů, plnili jsme všechno na jedničku, všechno do puntíku. Po taktické stránce i tím, že jsme drželi spolu jako tým. Tímto zápasem jsme ale vše vzali, skrčili a hodili do koše. Celou dvouměsíční snahu, kdy jsme neprohráli.
S Havířovem jste si to vynahradili, přestože soupeř byl lepší. Vy jste dal hattrick, to vám tam spadlo vše, do čeho jste kopl?
I takhle by se to dalo říct, i když jsme měli ještě nějaké šance, nebo pološance. Co si vybavuji, Maty Richtár trefil hlavou břevno. Havířov byl lepší, což jsme předpokládali, ale šli jsme do toho s tím, že to zvládneme jako tým a budeme bojovat o druhou příčku. Já jsem se chytil hned první šanci a gólem, což nás nakoplo, Havířov vyrovnal, ale nám se podařilo do poločasu ještě stav naklonit na svou stranu a pak to úspěšně uzavřít.
Celkově jste tak nasázel čtyřicet tři branek, což je na divizi hodně velký nadstandard, co myslíte?
Na rovinu, je to totální přestřel. Díval jsem se i na ostatní divize a někde má nejlepší střelec jen třináct branek. Nejvíc, co jsem viděl, tak dvacet čtyři. U nás měli první tři střelci víc. A to si vezměte, že naše divize je podle mě nejvyrovnanější, těžká a člověk nikdy neví, v jaké formě a rozpoložení na soupeře narazí. To ať soudí trenéři nebo skauti z vyšších soutěží. Já jsem se snažil týmu pomáhat a střílet góly, bez ostatních kluků by to ale nešlo.
Jak to s vámi nyní vypadá? Byly možnosti jít do Trenčína i Chrudimi, prý se ozývá i třetí liga, ale ta po postupu Vítkovic asi nyní není relevantní, co říkáte?
Nebudu se tajit tím, že ty nabídky nebyly. Chrudim ale nevyšla dřív, než jsem tam stačil přijet na přípravu, z Trenčína se mi pak už ani neozvali. Sešel jsem se s panem Hlochem (majitel Vítkovic) a nakonec jsem se rozhodl zůstat ve Vítkovicích.
Takže minimálně podzim hodláte strávit v Ostravě…
Na devadesát devět procent ano.
Je to zklamání?
Beru to tak, jak to je. Škoda, člověk by si chtěl vyzkoušet profesionální fotbal, ale musí to dávat smysl. Jinak o třetí lize jsem také něco slyšel. Hlučín mě chtěl vidět, ale pak už se také neozvali.
Neříkáte si: Co víc bych měl udělat, aby si mě někdo všiml?
To jsem si říkal už po minulé sezoně. Asi mi bohužel není souzeno, a co budu chtít, si zřejmě musím vykopat sám. (usmívá se)
Vystřílet Vítkovicím druhou ligu?
To je běh na dlouhou trať. Ale bylo by to hezké.
Vítkovice navazují spolupráci s Baníkem, tak byste to mohl zkusit do druholigového béčka, co na to říkáte?
To je pravda, jen nevím, jak na to odpovědět. Uvidíme, co bude, jak spolupráce bude fungovat, a jak se bude týmu dařit. Jestli to půjde vytáhnout ještě o nějaký ten krok výš… Ukáže až čas. Já jsem hlavně rád, že mám doma velkou podporu. Přítelkyně by si to také přála, u nás je fotbal na prvním místě, jezdí se mnou i na zápasy, a kdyby se cokoliv povedlo, určitě by to se mnou pořádně oslavila. Tak jako teď postup do třetí ligy. I za to jsem vděčný, že mě motivuje na sobě pracovat víc a víc.
Několikrát jste v útoku nastoupil také s bratrem Tobiášem. Jaké to je?
Špičkujeme se, a i když jsem na něj někdy hnusný, vidím v něm velký potenciál. Je levák, šikovný, bojovný, fyzicky zesílil, má skvělý fond… Jen ty góly mu tam tolik nepadají, snažím se ho nakopnout. Asi na to nemá ten správný čich. Ale spolupráce mi vyhovuje a jsem rád, že s ním mohu hrát. Je to splněný sen. Další by byl zahrát si s otcem, ale to už asi nezvládneme, protože končí kariéru.
Dobíráte si bratra, že má výrazně méně gólů?
Samozřejmě, že si ho dobírám. Je to taková ta bratrská nevraživost, ale často to ani nemyslím úplně vážně. Špičkujeme se, když mi něco řekne, já opáčím, ať se podívá na tabulku střelců. A je klid. (usmívá se)
Zdroj: Moravskoslezský deník
