/ROZHOVOR/ Nižší fotbalové soutěže mají zimní pauzu, rušno ale panuje ve Vítkovicích. Třetiligový nováček po jarním postupu na podzim prodělal dvě změny trenérů, výkony i výsledky jako na horské dráze a do toho skončila dotační kauza, u níž soud vynesl rozsudky. Navíc to byl první půlrok úzké spolupráce s Baníkem Ostrava. „V zimě jdeme do další fáze,“ říká pro Deník šéf klubu Martin Hloch, který vysvětluje ze svého pohledu konce koučů Martina Motyčky a Pavla Macháče, potažmo mluví o důvodech, proč se týmu ujímá David Holiš. „O něm ještě uslyšíme,“ je si jistý.
Jaký byl podzim z pohledu Vítkovic?
Kdyby mi před sezonou někdo řekl, že budeme mít dvacet bodů, tak bych to podepsal a byl šťastný. Teď panuje mírné zklamání.
Protože se povedl začátek?
Na to jsem upozorňoval, v některých zápasech jsme měli štěstí. To nejde popřít. V jiných jsme nebyli horší, ale body nemáme. Abych to shrnul: spokojený být nemůžu, protože to nelze říct, pokud soutěž nevyhrajete. Jinak jde vždy dosáhnout na víc. A v našem případě nelze říct ani to, že bychom byli zachráněni. Stačí pár nepovedených zápasů a jsme v tom namočení. Ale takhle nechci uvažovat, i když udržet se byl hlavní cíl. Momentálně ho plníme, ale slovo „momentálně“ bych zdůraznil.
Ale vystřídali jste za půl roku tři trenéry…
Dva. Nemanja (Kuzmanovič) přece není trenér. První skončil sám, druhý po domluvě, takže to není tak žhavé, jak to vypadá.
Hloch: Konec Motyčky? Lidské i profesní zklamání
Jak vnímáte s odstupem rezignaci Martina Motyčky?
Ani nevím, jestli se k tomu chci vyjadřovat. Lidské i profesní zklamání, pozdější esemesky jako omluvu za chování čtyřicetiletého člověka neberu. Když jsi nic neprovedl, tak proč se omlouváš? Těžko se k tomu něco říká. V mém věku a po době, po kterou podnikám a pohybuji se mezi lidmi, kdy zaměstnance přijímám nebo se s nimi loučím, tak bych něco takového nečekal. Po pěti letech ve Vítkovicích a vzájemné spolupráce. Nechápu.
Šlo by přiblížit, o co šlo? Co se proslýchá, trenér neměl být spokojený se stavem, kdy řada hráčů nebyla v tréninku A-týmu, ale přesouvala se mezi Baníkem, U19 a rezervou…
Musím se smát. Největší stres byl v létě, kdy jsem poslouchal, že máme
strašně moc hráčů. Já byl přitom ten, kdo říkal, že soutěž o čtyři kola delší, než divize, a když se někdo zraní, nebo pojede na reprezentaci, může být problém. Jenže na začátku jsme vyhrávali, tak jsem si dovolil špitnout, že bych zasloužil pochvalu za to, že jsem tlačil, abychom kádr měli širší. Ani nevím, co bych na to řekl. Asi jen: je to blbost. Hloupost. Mám ale výhodu v tom, že jsem u těch jednání nebyl sám, takže tehdejší realizák ví, že jsem to říkal, stejně jako další člověk z vedení klubu. Je to snadné.
Povídejte…
Celkově by se mělo mluvit o tom, jak já mohu zasahovat do kompetencí trenéra. To se v každé organizaci tvoří zvlášť. Já bych rád zdůraznil, že za pět let mého působení ve Vítkovicích se nestalo, abych jakémukoliv trenérovi jakékoliv kategorie říkal, nebo dokonce nařizoval, kdo má, nebo nemá hrát. Nijak. Slovně, telefonem, e-mailem, zprávami ani osobně. Mám však názor. A zároveň jsem šéf, který žádá vysvětlení. Tím pádem se mohu ptát, proč lidé pode mnou udělali toto nebo jiné rozhodnutí. A pokud si na to odpovíme, že mám tento nárok, tak jsme u problému těchto lidí. Podotýkám, že jsem se ptal třeba jednou za čtrnáct dní, nikoliv po každém tréninku či zápase. A to má být tlak na hlavu i rodinu?
Takhle vám bylo argumentováno?
Ne. Pro mě je ale jednoduché to, že se budu vždy ptát. Je to úplně normální. Chci vědět „proč“. V práci i ve fotbale, abych věci rozuměl, nebo se třeba jen ujišťuji, že tomu rozumím správně. A ptám se nejen, když se nedaří, ale i když vše klape, jak má.
Byl problém pocit trenérů, že se jim vměšujete do práce?
Je to možné. Já se ale jen ptal, abych věci rozuměl. To bylo vše.
Vy jen naznačujete, bylo by fajn se dobrat jasného závěru…
To není naznačování. Když vám někdo něco neřekne do očí, tak se můžete jen domnívat, přičemž vzápětí se k vám dostane šuškanda, o které jste mluvil. Přitom byste měl mít koule a říct, že se vám člověk plete do práce, přitom ve smlouvě máte, že tohle je vaše kompetence. Mluvím o sestavě a práci trenéra. A přece pokud mám pocit, že to takhle je, tak skončím.
A Martin Motyčka skončil…
Nejlepší by bylo, abychom tu teď seděli oba dva a vyjádřili se. To je nejčistší. Já si u vás přečetl jeho vyjádření, kde poděkoval Vítkovicím, které ho asi stvořily, vedení tam nehrálo žádnou roli, vše bylo v pořádku, ale bylo toho dost. Čeho? Vítězství? Že jich bylo hodně, proto odešel? Měl to pojmenovat. Ptáte se mě na věci, které pokud mi nikdo neřekne do očí, mohu se jen domnívat.
Šéf Vítkovic: Konec na parkovišti, důvod neznám
Co vám tedy Martin Motyčka řekl, když se rozhodl skončit?
Že končí. Na parkovišti v pátek odpoledne před zápasem v Polance. S tím, že to utkání chce ještě absolvovat. Když jsem mu řekl, že mi nedává moc času, tak mi odpověděl, že na sehnání nového trenéra ho mám dost. Co pak chcete dělat? A dodnes konkrétní důvod neznám. Jen jsem to vzal jako fakt. A po pár dnech přišla esemeska, že se omlouvá za své chování. To je vše. Ať si to každý přebere. Každopádně je to pro mě zklamání, protože jsem to bral tak, že kromě vzájemné spolupráce ve fotbale jsme i kamarádi. Ano, můžete si v něčem nerozumět, mít jiný pohled na věc, ale to té spolupráci nebrání. Ve firmě to mám často. Nicméně, když ten cirkus někdo platí, má právo se ptát. To nikdy nezměním. Takhle jsem si ale náš rozchod nepředstavoval.
A pak Pavel Macháč vydržel v klubu jen měsíc. Proč?
To je jiný příběh. Tohle byl omyl. Víte, já se vždy na začátku snažím lidem říct pravdu. Nemá smysl namlouvat, že je vše skvělé, fantastické, zalité sluncem, aby pak zjistil, že ani nevíme, kde máme míče. Se vším souhlasil, ale po pár dnech, trénincích, zápasech vidíte, že není silný v rozhodování, hledá výmluvy, že něco nefunguje. Nakonec jsme si řekli, že to mezi námi nejde, problém měl i s mužstvem, což je ještě horší, tak jsme se rozešli.
Prý jste s ním moc nekomunikoval…
Toto slyším poprvé. Nevím, že by tento problém existoval, tohle mi trenér nikdy neřekl. Ani na naši poslední schůzce o tom nepadlo ani slovo. Proto to vzal Kuzma a dovedl to do konce. A nevyčítám si to, i když jsme pod Kuzmou nebodovali. Holt dostal jsem doporučení, navíc jsem byl pod tlakem, že jsem neměl ani 72 hodin na sehnání nového trenéra, protože když v pátek Motyčka řekl, že končí, tak potřebujete, aby v pondělí někdo vedl trénink. Bohužel, dopadlo to takhle a je samozřejmé, že když končíte porážkami, nikdy z toho nebudete mít radost. Naštěstí se povedl úvod sezony, něco jsme si nahráli, takže nejsme pod takovým tlakem. Ale je to sport.
Nemanja Kuzmanovič sice řekl, že si to nemyslí, ale údajně ani v šatně nebyla ideální atmosféra během podzimu…
To se budu opakovat. Když nejsou výsledky, těžko se dělá pozitivnější kabina. Podívejte se na hokejový Třinec. Také to tam nabralo rychlou otočku a během chvíle se stroj na výhry absolutně zastavil. A to my tady hrajeme třetí ligu, nejsme profíci. My jsme tím začátkem rozmlsali hráče, fanoušky, lidi v klubu. Možná jsme si už mysleli, že to půjde samo. A nešlo. Takový je sport.
Dvě opory do Rakouska, co kanonýr Nieslanik?
Pojďme tedy koukat dopředu. Týmu se ujme David Holiš a s ním mají přijít změny. Končí kapitán Matyáš Richtár s Markem Šindlerem, jdou do Rakouska, zřejmě také bratři Nieslanikové, mladí jdou do přípravy béčka Baníku. Jak to vypadá?
To má několik rovin. Část hráčů se ukázala, že by mohla mít budoucnost v profesionálním fotbale a jdou to tedy zkusit do béčka Baníku – Dvořáček, Řeháček, Ouly, Švrček, Okebugwu. Jdou na zkoušku, takže nevíme, jestli uspějí. Je to úžasné, ale také to podvazuje naši sestavu, kdy nevíme, zda se vrátí, nevrátí a tím pádem, zda počítat s náhradou. Uvidíme. S kluky jako Richtár a Šindler mám super vztah, ale přišli za mnou a řekli, že chtějí jít do Rakouska. Nejen kvůli fotbalu. Jdou tam i žít a pracovat. Tomuto finančně nejde konkurovat a z jejich pohledu odolat.
Takže jste se rozloučili…
Ale snad ne definitivně. Popřál jsem jim hodně štěstí. Uvidíme, jestli to budou jen tito dva, protože se na ně můžou navázat i další. Řekli mi ale, že když se budou vracet, tak se ozvou nám. Mám je rád a je to fakt dobrá parta. Zároveň od prvního ledna přecházíme definitivně na profesionální systém, protože Vítkovice budou mít přednost před devatenáctkou Baníku. Časy tréninků budou dřív, častěji budou dopolední tréninky, takže se to dostává do stavu, že někteří kluci to nezvládnou. Proto je otázkou, co bude třeba s Denisem Nieslanikem. Spousta hráčů má práci, rodiny, své zájmy, což mě mrzí, s mnohými jsme toho dost zažili, ale je možné, že budou u nás muset skončit. Celkově jsou to ale tři zásahy, jaké kádr v zimě prodělá, tak uvidíme, jak se s tím vyrovnáme. Na druhé straně, proto ten projekt spolupráce s Baníkem Ostrava vznikl, aby to hráli hlavně mladí hráči. Že tam máme Kuzmu, je skvělé, protože je zkušený, ambiciózní a hodně nám pomáhá.
Co na to hráči?
David Holiš s nimi vedl jednání, kádr se tvoří. Asi není každý z toho nadšený, možná z toho mají někteří strach, že by se nemuseli prosadit, ale prostě tak to je. Když to nepůjde u nás, přejdou do jiného klubu, nebo nižší soutěže, kde jim to bude vyhovovat. Když se bavíme o Vítkovicích, být hráčem, neočekával bych, že to bude klidné a v pohodě. Jsme součástí profesionální organizace, a chceme formovat talentované hráče, dát jim naději, že budou hrát jednou ligu. Samo o sobě to dává základ tomu, kdo by měl do Vítkovic přijít a hrát.
Že Vítkovice budou profesionálnější…
Ano, ale ne soutěží, modelem svého fungování. Tmu odpovídá i trenér, David Holiš i jeho tým budou plně profesionální. Přece jen třeba Martin Motyčka měl svou práci, takže trénovat mohl jen v určitých časech. Věříme, že se nám tímto podaří z mladých vyloupnout aspoň část, která se pak prosadí ve velkém fotbale. Jestli ve druhé lize, v první, nebo ještě někde dál, to se uvidí.
Jste tedy naplno C-tým Baníku Ostrava?
Tohle bych v životě neřekl. Jsme pořád MFK Vítkovice a není to jen formalita. Ale chápu, že si to veřejnost může myslet, nebo se na to takto dívá. Jak už jsem ale v minulosti vám řekl, bez Václava Brabce by už žádné Vítkovice nebyly. Na druhé straně, řekněte mi klub tady v okolí, který nemá bývalé hráče Baníku. Myslím si, že jich moc nebude. Svým způsobem na Baníku Ostrava jsou závislí všichni, velká část hráčů jsou odchovanci, nebo tím klubem prošla. Tak to prostě je. A my teď hrajeme soutěž, kde je pár týmů s profi naplní jako béčka Zlína, Brna, Slovácka, případně Třinec, ale my jsme a budeme bezkonkurenčně nejmladší. To platilo a platit bude i nadále. Běžně se stávalo, že jsme měli v základu pět dorostenců. Takhle je ten projekt v zásadě nastavený. Uvidíme, jak to dopadne, ale kluby už volají a poptávají se na stávající hráče. Bylo by ale divné, kdyby ne. Koneckonců, my také voláme.
Lidé by si měli jméno „David Holiš“ zapamatovat
A proč tedy David Holiš? Každý si to hned spojí s otcem Romanem Holišem, šéfem akademie Baníku.
Nejlepší by bylo, aby se přejmenoval, měl plnovous a byl o deset let starší, protože jinak mu to nikdo nepromine. Proč? Já jsem ho měl ve Vítkovicích už dřív, když jsme pak tento projekt rozbíhali, tak jsme se bavili, že třetí liga je pro mladé hráče nutná. Z divize by bylo těžké toto uskutečnit. A já už tehdy věděl, že on by mohl být tím vhodným trenérem, protože je mladý, má přehled v regionu i v prostředí, a s mladými hráči dosud pracoval. Ať si myslí, kdo chce, co chce, on to s nimi umí. Proto jsme ve spolupráci s Baníkem a Luďkem Mikloškem ho přesvědčili, aby do toho šel.
Jste o něm přesvědčený?
Jsem o něm přesvědčený, ale to samozřejmě neznamená, že se to povede. Staví do jisté míry nový kádr, takže to nemá lehké na startu, ale fotbalem žije, má znalosti, schopnosti a nasazení, které je nakažlivé, aby to zvládl. V tomto o něm nepochybuji a věřím, že kromě hráčů se povede vychovat i mladého trenéra. Pro mě přirozená a logická volba. Lidem bych doporučil, aby si to jméno zapamatovali a někde uložili. Aby se za pár let nedivili. To už dávno nebude ve Vítkovicích, ale úplně jinde. A jeho taťka? Ten mu nepomůže. Jestli si někdo myslí, že ano, tak je mimo. Tady to určitě platit nebude. Navíc ono většinou nároky jsou od rodiny a otce větší než od okolí, takže být mimo jeho oči mu jen pomůže.
Ale je šéfem akademie FCB, takže složitě někomu vysvětlíte, že nyní nemá na Vítkovice a výběr hráčů vliv…
Obecně – a nevím, jestli to lidé vůbec ví – tak David nejvíce dá na svého bráchu Romana, který hraje v Dukle Praha. Hodně se s ním radí, troufám si říct, že na každodenní bázi, ale takhle to oba mají už dlouho. A navzájem. Jakmile přijede z Prahy, chodí za ním na tréninky i zápasy. Takže si nemyslím, že by David byl pod jakýmkoliv vlivem táty.
Jaký je tedy výhled na další půlrok?
Kdyby teď skončila sezona, řeknu si, že máme splněno, protože záchrana byla cíl. Ale nejsem fatalista, neumím žít ze dne na den s jednoduchým cílem, mám větší představy. Věřím, že se v MSFL vyškrábeme, protože opak nikdo nechce, a zároveň bude fungovat projekt, o kterém jsme mluvili. Ale jak říkám, u mě je to se spokojeností složité. Pokud nejste mistrem, pořád můžete stoupat.
Co tedy bude úkolem pro Davida Holiše?
Záchrana a nastavení procesů. O to první strach nemám, to druhé může být dlouhodobějšího rázu, ale věřím mu. Pokud z toho týmu budou v létě, nebo příští rok v zimě, první kluci pro béčko Baníku, tím lépe. Obecně jsme se spoluprací s Baníkem spokojení, ale je to nikdy nekončící proces. Je ovšem fajn, že hráči, kteří nastupovali na podzimu u nás, jsou v mládežnických reprezentacích a půjdou do přípravy B-týmu Baníku. Zároveň ale víme, že v takových hráčů tady už bylo a dnes působí v krajském přeboru a v divizi. Chceme jim pomoci a vychovat je pro první ligu.
Kdy chcete mít jasno o podobě kádru pro jarní část?
Vzhledem k těm pěti šesti hráčům v přípravě béčka Baníku máme ideální hranici do konce ledna. Ať víme, a případně se může sehnat náhrada. Ať už z Baníku, třeba z devatenáctky, nebo odjinud. Proto jsme rádi, že vyjma Tobiáše Nieslanika a Szymona Ježe, kteří patří Třinci, jsou všichni hráči naši, nebo Baníku.
V minulých dnech padly tresty v dotační kauze, která se týkala předchozího vedení Vítkovic. Poškodila letitá věc klub?
Jednoznačně. Poškodilo nás proto, že se jedná o Vítkovice. Že jde o klub FC Vítkovice 1919, který udělal fúzi s dnešním 1. FC Poruba, si uvědomuje a řeší už málokdo. Každý si to spojuje s nynějšími MFK Vítkovice, přitom já s předchozím klubem nemám nic společného. Šokující pro mě je, že šlo o rozkrádání dotačních prostředků v řádech milionů, přičemž odsouzený natvrdo byl vrcholný ekonomický manažer velké firmy (Hlavatý) a druhý je i přes tento průšvih nadále činný ve fotbale (Řehulka).
Co říkáte na tresty, které soud vynesl?
Mírné. Nejsem právník, ale když jsem byl u soudu a vím to, co tam bylo řečeno, tak to na mě působí víc jako praní peněz, než zpronevěra. Chybí mi tam tečka, protože podle mě je ten problém hlubší. Ale celá tato věc je na samostatné dlouhé povídání. (usmívá se) Každopádně nám tato kauza jako klubu nijak nepomohla, to si nemusíme namlouvat.
Zdroj: https://moravskoslezsky.denik.cz/fotbal-prvni-liga/rozhovor-martin-hloch-sef-mfk-vitkovice-ostrava-banik-dotace-kauza-holis.html
