/ROZHOVOR/ Druhé i třetí místo, které dodatečně znamenalo postup do MSFL a krajského přeboru. Fotbalové Vítkovice mají za sebou úspěšnou sezonu a pokračovat v nastoleném trendu chtějí dál. Chystá se ještě užší spolupráce s regionálním hegemonem Baníkem Ostrava a profesionalizace A-týmu. „Pro vývoj fotbalu ve městě jde o zásadní moment,“ říká v rozhovoru pro Deník majitel klubu Martin Hloch, který hovoří o podobě celého procesu i o změnách v kádru. Stane se z tradiční značky „Baník C“? Posílí tým Nemanja Kuzmanovič? A odejde kanonýr Denis Nieslanik?
Dvojnásobný postup se nakonec povedl. Jaký máte pocit?
Na začátku je samozřejmě euforie a radost, zároveň to brzdím díky zkušenosti před pár lety, kdy jsme administrativně do MSFL přišli a okamžitě vyletěli. To člověku nedá spát. Ale já nebyl na hřišti, jako hráč si to asi užijete jinak, protože manažer má před sebou čísla nákladů a jiné starosti, které to obnáší. Vidí v tom spíše problémy, které mohou nastat. Nejdříve euforie z postupu a druhý den jste zase v realitě.
Jaké tedy byly ty poslední dny?
Já bych se vrátil už k období před posledním zápasem, kdy se nám to sešlo tak, že áčko i béčko měli o co hrát, byť A-tým to neměl ve svých rukou. Bojujete na dvou frontách, což je vždycky komplikované. Už tím, že jdete za trenérem áčka, aby vám pustil pár hráčů, protože rezerva hraje o tři hodiny dřív, a chcete ten tým mít co nejsilnější. Asi si umíte představit, jaká byla reakce.
Nadšení z trenéra Motyčky netryskalo …
Z požadavku nejásal. Až člověk litoval, že jsme nehráli ve stejný čas, protože pak byste nemohl nad tím přemýšlet. Teď to k tomu svádělo. Navíc jsme tušili, co nás v Albrechticích čeká. To se potvrdilo. Nemá cenu se k tomu vracet, ale říkáte si, že jsme tam mohli přijet s kýmkoliv a výsledek by byl stejný. Pak jedete s áčkem do Krnova, kde máte pocit, že už o nic nehrajete. Pravděpodobnost, že budeme první, se blížila nule, protože známe protistranu, věděli jsme, s kým a kde hrají, takže se scénář nabízel. Ve výsledku to bylo tak, že jsme hráli o dost, což se ukázalo až po pár dnech. Tu neděli byl ale nápor největší. Po neděli jsme si jen povzdechli, jak jsme všechno projeli a litujete ztracených bodů v sezoně. Pomyslíte si, že se nezadařilo a jedeme dál zase od nuly.
Nakonec ale postoupily oba týmy…
Bylo by špatné, kdybych řekl, že nemám radost. Já ji mám, je to výborný výsledek, všichni vám gratulují, milion esemesek, ozvou se i kamarádi, kteří dlouho nenapsali, jelikož vás sledují zpovzdálí, ale zároveň víte, že začíná další porce práce.
VÍTKOVICE VSTALY Z MRTVÝCH
Jak důležitým krokem je pro Vítkovice postup do MSFL?
To je hodně těžká otázka a na dlouhou odpověď, ale zkusím to zkrátit. Je to hodně důležité, protože v klubu jsme na to všichni nastaveni a chceme mít úspěchy. Na MSFL jsme se chystali, byť jsme tam rychleji, protože jsme uvažovali o příštím ročníku jako o postupovém. A určitě nemáme dost, pokud je kam postupovat a posouvat se. Jsem člověk, který si vymýšlí další cíle, třeba vychovat nějakého reprezentanta, nebo najít hráče do ligy, protože si nechci představit, že budeme stagnovat a říkat si: „Tohle nám stačí, jsme spokojeni.“ Pro klub je posun zásadní, i když fanoušci jsou nároční a rádi by měli svůj stadion, hráli druhou ligu a podobně.
S klubem je spjatý i Baník, jeho majitel Václav Brabec Vítkovicím pomáhá. Jak je MSFL zásadní pro tuto spolupráci?
Velice. Kdo trošku fotbal dělá, pochopí to, protože Baník je dnes top český klub, daří se mu. Kdo by to před pár lety řekl, že se tady budou hrát poháry, budou před Spartou a nahánět Plzeň? Asi málokdo. A to nemáte stadion. Neumím si představit, co bude, až se postaví Bazaly. Navíc udrželi i druhou ligu. Pak je pochopitelné, že pokud máte pod tím i třetí ligu, tak to hodně pomáhá a troufám si říct, že pro vývoj fotbalu v Ostravě jde o zásadní moment.
V čem?
V regionu je určitě dost hráčů, které tyto kluby umí produkovat, a mají potenciál hrát profesionální fotbal. Každý ale ví, že je náročné vylézt z kvalitní devatenáctky a jít mezi profíky. U většiny hráčů je to náraz do zdi. Chce to velkou trpělivost. Zvlášť, pokud se nedaří, potřebujete výsledky a pár bodů rozhoduje, jestli jste ve středu tabulky nebo hrajete o udržení. Trenér je pod velkým tlakem. V té chvíli vnímám, že dává smysl jít ještě o jedno patro níž – třeba na půl roku – a vyhrát se v MSFL.
NEZTRÁCÍ VÍTKOVICE IDENTITU?
K tomu tedy mají sloužit Vítkovice?
Myslím si, že ano. Pak skok do druhé ligy nemusí být tak velký. A to nemluvím jen o Baníku, ale i o hráčích Vítkovic, kteří vyšli z dorostu, jsou nadějní, ale potřebují dozrát, mít čas a mužský fotbal si pořádně vyzkoušet. Říká to každý a já také. I kdyby hráli krajský přebor, tak je to úplně něco jiného, než dorostenecký fotbal.
Neztrácí tím ale Vítkovice svou identitu?
Nemyslím si. Pořád jsme Vítkovice, pořád jsme klub, který jako jeden z mála vyhrál ligový titul, byť to už je řada let. A jestli tímto pomůžeme s výchovou talentů, tak to určitě má smysl. Navíc je to nevychovává jen fotbalově, ale také lidsky, zoceluje je to. Logika spolupráce na bázi první, druhé, třetí ligy tady je a má smysl. A s tím souvisí i trénování.
Povídejte…
V první a druhé lize je to snadné, tam je profesionální přístup i možnosti, kdy se hráč plně věnuje fotbalu. Ve třetí lize – kromě béček a Třince – už to tak není. Hráči i trenéři mají svou práci, rodiny a nemohou fotbalu dávat tolik, jako profesionálové. S tím souvisí, že dopoledne nemohou být na tréninku. Baník v osobách Michala Běláka, Luďka Mikloška, Romana Holiše a Dana Rygla za námi přišel s projektem, který tento stav mění a nám se líbí.
Přiblížíte ho?
Jak jsem už řekl, Baník vyprodukuje množství hráčů, všichni ale nemohou být využití v áčku ani béčku. A to třeba ani tréninkově, protože stávajících hráčů mají dost a nelze mít na tréninku čtyřicet fotbalistů. Tak se nabízí varianta spolupráce s Vítkovicemi, kdy my bychom i na této úrovni trénovali podobným konceptem, jaký má B-tým Baníku Ostrava. Od četnosti a způsobů tréninků, včetně dopoledních, až po jejich kvalitu. Už by to nebylo tak, že se trénuje čtyřikrát týdně, ale fotbal by se u části hráčů stal hlavní náplní. Budou profesionály primárně tréninkem, nikoliv výplatou. Když se mě v Baníku zeptali, co já na to, měl jsem hned jasno a souhlasil jsem. Samozřejmě by byl respektován stav některých hráčů.
Jak tomu má člověk rozumět?
Nejde o to, abychom z dosud divizních hráčů udělali bez výjimek profesionály. Respektujeme, že mají své zájmy a hlavně práci, která jim to neumožňuje, nebo jen někdy. Dopolední tréninky by se tak na začátku týkaly především zahraničních hráčů, kluků, kteří mají profesionální smlouvy a studujících. Pro ně to bude prakticky povinné, přičemž věřím, že se chtějí zlepšovat, a proto je budou sami rádi absolvovat. Pokud ne, pak asi pro ně bude lepší jiný klub.
BEZ BRABCE BY VÍTKOVICE BYLY V PORUBĚ
Kdo Vítkovice v nové sezoně povede jako trenér?
Tam budeme beze změny, takže Martin Motyčka.
V zákulisí občas člověk zaslechne jméno Davida Holiše…
O Davidovi řeknu jediné. Je to top trenér. Tečka. Víc k tomu není co říct. On bude mít na starosti dopolední tréninky, které budou víc zaměřeny na dovednosti. Jsme ale domluveni, že trenér Motyčka, který má jinak svou práci, zůstává, a má plnou důvěru. Sám by mohl říct, kolikrát jsme se s nějakým názorem střetli, často není nadšený, kolik minut někteří mladí hráči odehrají, protože jsou skvělí a my je zapojujeme do více zápasů. Jsme ale rádi, že David náš trenérský tým posílí. Už proto, že ho mladí znají a on nepůjde do neznámého prostředí. Celý tréninkový proces bude řízen odborníky z Baníku a dohlížet na něj bude Daniel Rygel (sportovní ředitel Akademie FCB).
Ještě jednou tedy otázka k identitě klubu. Nestávají se tím vším ale Vítkovice jen jakýmsi „Baníkem C“?
To označení mi nevadí, ale cítím, že pro lidi může být problém. Co mohu říci je ale to, že Vítkovice zůstanou vždy Vítkovicemi, protože je to svébytný klub. Jak jsem řekl, vyhrál jako jeden z mála ligu, hrál Pohár mistrů evropských zemí, vychoval reprezentanty… To jsou fakta a na tuto historii my navazujeme. Zároveň jim ale chybí zázemí, chybí velký mecenáš, což není jednoduché najít. Já jsem spíše „mecenášek“. Dávám do toho peníze, ale na současnou úroveň by to jistě nestačilo. Na druhé straně se nám celkem daří. Je to vidět na mládeži.
Opravdu?
Být osmadvacátou akademií v Česku je totiž závazek a spolupráce s Baníkem je v tomto směru důležitá. Vždyť se podívejte, že i Slavia má své céčko. Vidíte na tom něco špatného?
Fanouškům z obou stran, zejména ti, kteří zažili rivalitu v osmdesátých a devadesátých letech, to ale může vadit…
Kdyby ta spolupráce nebyla, tak tyto Vítkovice nejsou. Nebudu lidem lhát, že nebýt Baníku, tak to zvládáme v pohodě. Že bychom postavili stadion, k tomu parkoviště, měli tréninkové centrum a vychovávali talenty. Neměli bychom ani to, co teď máme. To je realita a buďme rádi za to, jak se dnes Vítkovice rozvíjí. Říká se, že fotbal je levný sport. Ano, je levný, ale na úrovni, na jaké to dělají Vítkovice, je to drahé. Od cestování autobusy, pronájem a údržba hřišť, až po trenéry, kteří musí mít licence. A mohl bych pokračovat.
Postup B-týmu do krajského přeboru do všeho zapadá?
Ano. Začínali v něm – vedle pár zkušenějších – patnáctiletí šestnáctiletí kluci, kterým je po třech letech osmnáct, podruhé postoupili a někteří jsou teď v áčku. Musíme si uvědomit, že celý klub se posouvá a každý rok některý z týmů – i v mládeži – šel nahoru. Šest postupů za čtyři roky. Od žáků, přes dorosty až po muže. Nad tím je také nutné se zamyslet. A ještě jedna věc. Fanoušci Vítkovic by si měli vážit, co tady dělá Václav Brabec.
Rozveďte to…
Před těmi pěti lety jsme tu začínali s deseti hráči. Doslova. Bez jediné soutěže. Teď jich máme přes tři stovky a hrají první či druhé ligy. Takhle jsme to zvedli vlastně za čtyři roky, první byl covidový. Vybudovalo se to tu na zelené louce. Proto nemám důvod tvrdit, že by mě spolupráce s Baníkem, nebo to, že jsme „Baník C“, nějak uráželo. Jsme svébytný klub, ale bez Vaška Brabce by Vítkovice už nebyly, respektive určitě ne v této podobě a na této úrovni. Byly by asi v Porubě a vypadaly by bůhvíjak. Nebál bych se říct, že by to byla katastrofa. Ano, nejsme Salcburk, Dortmund ani Bayern Mnichov, ale vyjma Slavie a Sparty tady nikdo takový projekt nemá a věřím, že se nám spoluprací s Baníkem podaří začít budovat něco, na co budeme hrdí, byť víme, že to bude mít porodní bolesti. Ostatně jako všechno na světě. Cesta je v tomto případě cíl.
KÁDR CHCEME CO NEJVÍC ZACHOVAT
Jak potom bude vypadat kádr, když v něm budou stávající hráči s těmi, kteří budou v prakticky profesionálním režimu?
Poměrně hodně hráčů, kteří teď hráli divizi, chceme zachovat, protože si to zaslouží, ukázali kvalitu. To dokazují i statistiky, které jsme si dělali my i lidé z Baníku. Řeknu jednu, jako je průměrný věk. V zápase s Havířovem, který v podstatě rozhodl o tom, že budeme druzí, jsme měli průměrný věk dvaceti let, soupeř byl v průměru o šest let starší. To je velký rozdíl ve zkušenostech. A to se nebavím o tom, že Havířov měl ligou protřelého Nemanju Kuzmanoviče, takže to není jen o věku. Ano, herně se to projevilo, protože Havířov byl lepší, ale myslím si, že jsme to zvládli nejen výsledkově, ale nasazením. Proto tyto kluky, u nichž to dává smysl, chceme zachovat. Zároveň tým doplníme o hráče z Baníku a pomocí profi tréninkového procesu se budeme snažit posouvat je kvalitativně nahoru. Tréninkový proces je důležitý.
Před úrovní soutěže?
Soutěž je těžká mentálně i kvalitou protihráčů. Věříme, že nás právě tréninkový proces posune. To je vidět zejména ve chvílích, kdy k nám přijde kluk z devatenáctky, který je natrénovaný a výborný. Půl roku z toho ještě těží, ale pak je znát, že pokud si nepřidává, jde dolů. Tak to prostě je a sami si to uvědomujeme, že trénink na divizní úrovni nikdy nebude jako mezi profesionály.
A co hráči, kteří ještě v devatenáctce nekončí?
Ano, je pravda, že se sezonou skončilo v dorostu několik hráčů, část pokračuje. Záleží na Baníku, který v devatenáctce moc nevyužívá dorazové ročníky. Beru to tak, že se Baník chce přiblížit lepším akademiím, tento krok ale s sebou nese i to, že v zápasech prohráváte. Na druhé straně, jestli to bude znamenat v kádru A-týmu více odchovanců, tak je to cíl, který si přeje každý fanoušek. Dáváte na oltář ne sportovní výsledky, ale proces. To se mi líbí.
Ale asi ne každý z Baníku bude chtít hrát ve Vítkovicích…
Toho si jsem vědom. (usmívá se) Sám jsem tam měl dva syny. Mohu ale říct, že Vítkovicemi prošli hráči Grygar, Šín, nebo Kuba Pira. Podívejte se, kde jsou nyní. Někteří více někteří méně prošli našim klubem. Kuba Pira dřív zdaleka nevypadal tak, jako nyní, svou chutí a pílí se však vypracoval. Ale ano, někteří kluci z dorazového ročníku mohou přijít k nám. Jsou tam kvalitní jména, o kterých se bavíme. Záleží, jestli se prosadí v béčku Baníku, nebo budou muset jít níž. Baník si musí vyřešit, co je pro ně nejlepší.
KUZMANOVIČ? NEJEDNÁME
Je myslitelné, že by se Vítkovice ve střednědobém horizontu ucházely o druhou ligu?
To je strašně daleko a nad tím vůbec neuvažuji. My se musíme stabilizovat a zavést systém tréninků, jak si ho představujeme. Věřím, že se v MSFL zabydlíme. Každopádně cíle tohoto projektu jsou nyní jiné, než to, abychom za tři roky hráli druhou ligu, i když tohle se může časem změnit.
Jaká je situace u Denise Nieslanika? Zájem měla Chrudim i slovenský Trenčín, ale vy jste postoupili. Odejde i přesto?
Vrátka se lehce přivřela tím, že jdeme do třetí ligy. S Denisem máme přátelský vztah, leccos si řekneme a nikdy mu nebudeme dělat problémy v tom, aby se posunul a vyzkoušel něco lepšího. To by Chrudim splňovala zcela nepochybné. Zároveň má i nabídky ze třetí ligy, které ale za stávající situace nedávají smysl.
A Trenčín?
Sám nevím, jak moc je to žhavé, proto na toto téma nespekuluji. Dokud mi na stůl nepřijde požadavek, že ho chtějí, tak to neřeším, protože to nemá cenu. Já už slyšel i o jiných hráčích a zájmů jiných klubů, že mě to nechává chladným. A to nemluvím o penězích, které by měli dostávat. Pomalu by si za to měli postavit barák. Ale Denis by si vyšší soutěž zasloužil.
Údajně máte mezi vyhlédnutými posilami i Nemanju Kuzmanoviče, je to pravda?
Je to fajn kluk, považuji ho za kamaráda, ale já už slyšel tolik verzí, že ani nevím, jak mám tohle okomentovat. Pokud se ptáte, jestli si ho umím u nás představit, tak věřte, že zatraceně ano. Viděl jsem ho hrát za Havířov i mimo naše zápasy a pořád to v sobě má. Zvlášť, když to nemá jednoduché, protože kdekdo do něj rád zajede, přesto neřve po rozhodčích, nestěžuje si, nerozhazuje rukama. Kdyby měl zájem, dávalo by mi to smysl, ale teď nedokážu říct, jestli přijde, či ne, protože nejednáme.
Zdroj: Moravskoslezský deník
