Před dvěma lety fotbalovou Ostravu opustil, letos v létě se rozhodl vrátit. Nemanja Kuzmanovič se po štaci na Kypru a loni v divizním Havířově rozhodl kývnout na nabídku třetiligového nováčka Vítkovic. V mladém týmu působí šestatřicetiletý ofenzivní univerzál i jako mentor. „Dávalo mi to smysl po všech stránkách,“ říká v rozhovoru pro Deník, v němž mluví o vstupu do sezony, diskutovaném odchodu z Havířova i čtvrteční odvetě FCB ve Vídni. A prozradil, že ho čeká reprezentační akce, v dresu Srbska pojede na mistrovství světa.
Jaký máte zatím z přesunu do Vítkovic pocit?
Co můžu hodnotit po dvou kolech, které jsme naštěstí zvládli, tak samozřejmě vše je pozitivní. Tvořil se nový mančaft, přišlo dost hráčů z Baníku, navíc mladých, celé se to spojilo s částí stávajícího týmu, takže jsem čekal, že to bude chtít čas na adaptaci. Ale pomáhají nám výsledky, takže je to pozitivní.
Nepřipadáte si mezi mladými jako jejich „táta“?
(usmívá se) Věkově ano, protože rozdíl je velký, a fyzicky možná také, ale jinak ne. Je pravda, že kromě starších kluků jako Denis Nieslanik a Maty Richtár, kteří jsou pořád o deset let mladší, tak už tam jsou samí úplně mladí, ale pořád to beru jen jako číslo. Vím, že se to tak říká, ale je to tak. Každopádně jako jejich táta se necítím. Je otázkou, jak to vnímají oni. (usmívá se) Zvlášť, když se do toho kluci skvěle zapojují, je to dobře nastavené. Na hřišti i v šatně.
VYKÁNÍ? CÍTIL BYCH SE STAŘE
Vykají vám, nebo minimálně ve chvíli, kdy jste poprvé přišel do šatny?
Právě že ne. To tak ani nemá být. Jsme jeden tým, spoluhráči a moc si neumím představit, že by mi někdo v šatně, nebo dokonce na hřišti, vykal. Navíc některé jsem znal už z dřívějška. Kdyby mi vykali, to bych se fakt cítil staře. (směje se)
Rok jste strávil v divizi, jak tedy zvládáte MSFL?
V létě jsem o tom hodně přemýšlel, jaké to bude, protože třetí liga je samozřejmě fyzicky náročnější, než divize. Rozdíl je v tom, že v divizi a v klubu, jako je Havířov, máte čtyři pět soupeřů, kteří s vámi drží krok, to znamená osm deset opravdu náročných zápasů za rok. Teď čekám, že takových bude drtivá většina. V MSFL běhat umí každý, ale pak je to o kvalitě jednotlivců i celkově týmu. Já si ale věřil. Profesionálně jsem kariéru ukončil loni, takže tudy jsem vůbec nekoukal, ale fotbal mě baví a MSFL má k profi fotbalu blíž, než k amatérskému. Jak říkám, obavy jsem neměl, ale přemýšlel jsem o tom, že je to samozřejmě náročnější. Sám jsem byl zvědavý, jak na tom fyzicky proti mladším budu, ale zatím to zvládám. Musím trochu přizpůsobit tréninkový proces, v létě jsem makal, protože určitě nechci propadat a být na hřišti na obtíž.
Jste tedy i na této úrovni zodpovědný…
Snažím se být zodpovědný, jak to jde. Nechci se na hřišti trápit, ale užívat si to. To je důvod, proč jsem v létě i během pauzy makal. Zatím to jde, ale máme za sebou teprve dva zápasy, tak uvidíme, jak to budu zvládat, až se to nabalí. Druhý den tělo bolí, ale to je normální. Žádné zdravotní problémy mě netrápí, což je také fajn. Navíc mě čeká mistrovství světa v sedmičkách, takže výzev mám před sebou víc. Možná i proto jsem byl důsledný v přípravě a díky tomu zápasy zatím zvládám.
Daří se skloubit fotbal s prací? Pro připomenutí: jste hráčským agentem.
Práce je pro mě prioritou. Zatím to jde skloubit, za což jsem rád. Věřím, že to tak bude i nadále.
VÝHRY VÍTKOVIC NAD ZLÍNEM A HLUČÍNEM
Trenér Martin Motyčka je překvapený, jak to týmu jde, že jste po změnách vyhráli s béčkem Zlína i v Hlučíně. Co vy?
Přál jsem si takový začátek, ale nebudu lhát. Po třech hektických týdnech přípravy si člověk nebyl jistý, že je šest bodů reálných. Sám jsem nevěděl, co od MSFL čekat, protože kromě jednoho dvou zápasů za béčko jsem ji nikdy nehrál. Je to ale super start a jsme za to rádi. Navíc je tam i solidní hra, měli jsme pasáže, kdy to opravdu vypadalo velmi zajímavě, byť třeba zápas se Zlínem byl ovlivněn červenou kartou. V Hlučíně to bylo vyrovnané, pak se to otevřelo a v té chvíli jsme dali gól. Na druhé straně, nic to neznamená, celý podzim máme pořád před sebou. Ale je fajn, že mančaft má kvalitu, a že je dobře nastavený. Díky tomu jsme ten Hlučín zvládli.
Neměl jste obavy, jak to bude vypadat a fungovat, když se tým skládal za pochodu?
Samozřejmě, i když já jsem o spolupráci s Baníkem věděl nějakou dobu, a je to i jeden z důvodů, proč jsem ve Vítkovicích. Neřekl bych, že mám obavy, ale počítal jsem s tím, že se na začátku nemusí dařit. Než si to sedne. Ale myslím si, že jsme udělali všichni v klubu vše pro to, aby to fungovalo a evidentně to vychází. Ale opět upozorňuji, vyhráli jsme dva zápasy, takže bych z toho nedělal nic velkého. Není důvod si myslet, že to půjde samo. Práce je před námi pořád dost, jsme na začátku. Proto bych pokračoval v modu, kdy jdeme zápas od zápasu a chceme každý zvládnout. Po podzimu uvidíme, jak na tom budeme. Teď bych žádné závěry nedělal.
HAVÍŘOV? NIKDY JSEM NEŘEKL, ŽE ZŮSTÁVÁM
Sám jste zmínil přesun z Havířova do Vítkovic, jak k němu došlo, když v rozhovoru pro Deník předseda Pavel Malcharek řekl, že ve Slezsku zůstáváte?
Ten rozhovor jsem vnímal, musím říct, že nikdy to nebylo tak, že bych řekl, že zůstávám v Havířově, a pak bych odešel. Řekl jsem, že se tomu nebráním, ale chci vidět, jak to bude celkově dál fungovat. V tom momentě jsem ani neměl na stole nabídku na pokračování. Tu jsem dostal o dost později, takže logicky ani nešlo říct, jestli zůstávám, nebo odcházím. A když do toho pak vstoupily Vítkovice se svým jednoznačným zájmem a svou vizí, jak si vše představují, tak mě to zaujalo. I když jsem nemusel, Havířov jsem informoval o tom, že se s Vítkovicemi sejdu. Když to tak shrneme, už během jara jsem nabyl pocitu, že ne všichni lidé si stoprocentně přejí, abych v klubu pokračoval. I dnes si myslím, že ty pocity jsou oprávněné. Na druhé straně, jak říkám, z Vítkovic, pana Hlocha, trenéra Motyčky i dalších lidí jsem cítil velký zájem. To nakonec rozhodlo. A za to jim chci poděkovat. Koneckonců, když do toho započítáme i Baník, ke kterému mám vztah a také si přál, abych v klubu pomáhal s výchovou mladých hráčů, opravdu nebylo co řešit.
Jaké vztahy máte s Havířovem?
Samozřejmě velmi korektní. Jak říkám, než jsem jednal s Vítkovicemi, tak jsem klub o tom informoval. Moc si vážím pana primátora Baránka, vím, co všechno pro fotbal v Havířově dělá a jsme domluveni, že když budu moci Havířovu pomoci, tak jsem k dispozici. Vše jsme si vyříkali a Havířovu bych za ten rok chtěl poděkovat. Také všem spoluhráčům, trenérům a lidem, kteří pro klub pracuji. Bohužel, postup se nepovedl, to je jediná kaňka.
Proč to nevyšlo?
Nevím, jestli je dobré se k tomu vracet, už je nová sezona a nikomu to nepomůže. Důvodů bude určitě víc, jedním z nich může být třeba to, že jsme nezvládli klíčové zápasy a tam jsme hodně ztráceli. Ale stejně jako i v jiných utkáních. A možná i změn bylo v sezoně až moc. Změnil se manažer, trenéři i další věci. Ale zodpovědnost za výsledek máme všichni, pak je na každém, jak si to vyhodnotí, co mohl, nebo nemohl pro tým a výsledek sezony udělat víc. Dál bych do toho nechtěl zabředávat. Byla to dobrá sezona, ale cíl se prostě splnit nepodařilo. Každopádně Havířov do třetí ligy patří, věřím, že se tam dostane a příští rok se potkáme v MSFL.
BANÍK S AUSTRIÍ: NÁSKOK DO VÍDNĚ MOHL BÝT VĚTŠÍ
Pochopitelně nadále sledujete Baník, který ve čtvrtek čeká odveta předkola Konferenční ligy ve Vídni. Jak jste viděl první duel a jak to bude vypadat v Rakousku?
Austrii vnímám jako kvalitního soupeře. Je to nejúspěšnější klub v Rakousku, byť poslední léta nejsou ideální, ale v prvním zápase jsme viděli, že hlavně směrem nahoru jsou velmi dobří. Baník to ale ve finále zvládl. Ano, můžeme se bavit o tom, že náskok mohl být větší, ale také nemusel byt žádný. Kluci sice prohrávali, což jimi otřáslo, ale pak se vzpamatovali, v určité fázi dominovali a mohli dát třeba čtvrtou branku. Škoda. Místo toho o náskok přišli, naštěstí se ještě vzepjali a nakonec vyhráli. Musím před nimi smeknout, protože to hovoří o mentální síle mužstva, ale teď potřebují dobře odehrát i odvetu, která nebude jednoduchá. Věřím, že Baník v Rakousku neprohraje a postoupí dál.
Největší nebezpečí asi bude zase od Fitze, viďte?
Jasně, ale není tam jen on. Celá ta ofenzivní síla, kde je i Malone, Sakaria a další, je nebezpečná. Fitz je tam pomalu legenda, i když má teprve šestadvacet, protože je celou kariéru v Austrii. Je odchovanec klubu, má skvělá čísla, a to v Ostravě dokázal, protože hrál výborně. Stačí mu málo a vypracuje sobě, nebo spoluhráčům šanci, ze které může padnout gól. Ještě před prvním utkáním jsem si ten mančaft naskautoval, protože jsem ho v televizi komentoval, a okamžitě mě zaujal. Technika, myšlenka, kvalita. Hráčů, kteří si zaslouží pozornost, tam ale mají více.
MISTROVSTVÍ SVĚTA V BRAZÍLII
Na druhé straně Austria také nevstoupila do sezony dobře. V Grazu remizovala, teď padla doma s Wolfsbergem, a z ohlasů je znát, že ve Vídni velká pohoda nepanuje.
To rozhodně ne. Vypadli z poháru s třetiligovým soupeřem, pak remíza, a dvě prohry, včetně té na Baníku. Nikomu nepřejeme, ať se nedaří, ale věřím, že pro Baník je jen dobře, že nejsou herně v pohodě. Možná si to u nich také ještě sedá, takže proč toho nevyužít? Jak říkám, já Baníku věřím, že postoupí.
Zmínil jste, že jedete na mistrovství světa ve fotbale o sedmi hráčích. V klasickém fotbale vám uniklo, tak aspoň takto?
(usmívá se) V Kataru jsem si splnil přání a podíval se na mistrovství světa jako divák. Teď tam budu i jako hráč, byť to samozřejmě není to velké mistrovství. Shodou nějakých okolností jsem dostal nabídku reprezentovat Srbsko ve fotbale 6+1. Není to malá kopaná, hřiště je trochu větší. Těším se. Měli jsme dva srazy, některé kluky jsem znal, protože hrávali klasický fotbal třeba za Crvenou Zvezdu, a také v zahraničních klubech, mají za sebou velmi dobré kariéry, takže uvidíme. Letíme příští týden, koná se to v Brazílii, což je také super. Jsem rád, že mohu Srbsko reprezentovat aspoň takto.
S jakou ambicí tam pojedete?
Jedeme tam poprvé, měli jsme jen pár tréninků a dva zápasy, tak jsem sám zvědavý, co to bude. Teprve se ale celkově seznamujeme. Ambice nemáme nijak přehnané. Hráli jsme třeba přátelák s Itálií, která je vicemistrem světa v sedmičkách, a bylo to docela vyrovnané. Chtěli bychom tam nějaký zápas vyhrát, ideálně postoupit ze skupiny, a pak se uvidí. Stát se může cokoliv. Sami jsme zvědaví, co nám to přinese.
Zdroj: https://moravskoslezsky.denik.cz/fotbal-prvni-liga/nemanja-kuzmanovic-mfk-havirov-vitkovice-banik-ostrava-austria-viden-kypr.html?login=1
