/ROZHOVOR/ Čtyři postupy během pěti let v různých kategoriích. Fotbalový trenér Vítězslav Mooc prožívá ve Vítkovicích úspěšné období svého života, i když ví, že tyto výsledky ještě neznamenají úplnou výhru. Na tu si bude muset mladý kouč ještě počkat. „Pro každého mládežnického trenéra je nejvíc, když pak hráče, které vedl, vidí ve velkém fotbale. A já věřím, že aspoň u některých kluků se toho dočkám,“ říká v rozhovoru pro Deník, v němž mluví také o aktuální sezoně, fungování B-týmu Ostravanů v krajském přeboru, nebo svých ambicích.
B-tým Vítkovic začal sezonu výborně, viďte?
Ano. Po postupu jsme si řekli, že chceme být ve středu tabulky, protože máme nejmladší tým v soutěži, převážně poskládaný z dorostenců, případně nám vypomáhají hráči z áčka. Doplňujeme to, jak se dá, protože spousta kluků z dorostu hraje ve své kategorii a pak právě za A-tým, nebo za nás. Ale chytili jsme se hned v Brušperku, prohráli jsme ve Staré Městě, ale porazili jsme Město Albrechtice a Kravaře, což je asi největší favorit, takže deset bodů v pěti zápasech je skvělých. Hlavně mě těší, že na klucích vidím chuť vyhrávat a něco dokázat. Od začátku jsme ale chtěli chytit začátek, abychom byli v klidu a dál mohli zapracovávat mladé hráče, kteří se tak mohou posouvat.
Mooc: Já do krajského přeboru jít chtěl
Rozmýšleli jste se dlouho, jestli na možnost postupu kývnout a hned po roce jít zase o patro výš?
Bavíme se o tom s vedením. Předloni byl cíl postupu jasný, ale loni jsme se chtěli hlavně zachránit. Nám se ale pořád dařilo, jeli jsme na vlně, protože kluci jsou nastavení vyhrávat každý zápas. Kdyby to šlo, došli by až do první ligy. (směje se) Najednou v průběhu sezóny jsme viděli, že hrajeme na předních příčkách a samozřejmě jsme se o tom bavili, jak bychom se zachovali, kdyby to vyšlo. Roli hrálo i to, že I.A třída je pořád soubojová, bojovná, kdežto krajský přebor už víc fotbalový, což by nám mělo vyhovovat víc. Já jsem měl jasno, že chci jít nahoru, kluci také, takže to bylo na vedení, které to poté schválilo a bylo jen na nás, zda se to povede. Šlapali jsme do toho naplno, a i když to klaplo s odstupem, protože jsme skončili třetí, tak jsme rádi, že tam jsme.
Jaká je představa o fungování B-týmu ve vztahu k áčku?
Prvotní je A-tým, to je jasné. Od něj se vše odráží. Jsem rád, že jsou nahoře, daří se jim, i když mají nějaké absence, tak dorost to dobře doplňuje. Je to vždy na domluvě, jestli kluk půjde za áčko, nebo rezervu. Jak říkám, prioritu má ale třetí liga. Myslím si, že je to dobře nastavené, protože kluci kromě svých zápasů mají i možnost hrát mužský fotbal. Pochopitelně jsme i servis pro áčko, takže když někdo potřebuje minuty, u nás je má. To jsme si vyjasnili hned, že když trenéři pošlou hráče, jsou zapojeni do základní sestavy, případně se u nás rozehrávají po zranění. Je to klasický model, který funguje všude. A do toho jsou tu mladší, o kterých jsem mluvil.
Neodnáší to trochu kategorie do devatenácti let?
Na rovinu, odnáší. Dost z nich hraje o víkendu dva zápasy, pak někteří chybí, schází sehranost a místy je problém to poskládat. Není to lehká situace, ale je to způsobené právě těmi zraněními. Věřím, že brzy se stav zlepší a situace se v tomto uklidní. Ale zvládáme to, jsem ve Vítkovicích čtyři pět let, daří se nám, týmy se posouvají soutěžemi nahoru. Patnáctku do žákovské ligy, dorost postoupil, béčko jsme vytáhli, dařilo se i A-týmu, takže je to fajn.
Motivací je pro hráče Matěj Šín
Vy máte čtyři postupy napříč kategoriemi, že?
Ano. Hodně si vážím té devatenáctky, které se postup do druhé dorostenecké ligy nedařil dlouhá léta, a samozřejmě B-týmu. Celkově v klubu se za nového vedení udělal kus práce a oba mužské týmy jsou toho odrazem. Moc si toho cením. Teď jen musím věřit, že to kluci někam dotáhnou.
To je asi priorita, ne? Ne aby mladí hráči zářili a postupovali v mládeži, ale aby to ideálně dotáhli do profesionálního fotbalu…
Přesně tak. Když vychováte hráče a pak ho vidíte na ligovém trávníku, tak je to pro trenéra nejvíc. Klukům vždy říkám, ať makají každý zápas, protože chci se na ně chodit dívat při ligových zápasech. (směje se) To je můj sen a motivace. Člověk nikdy neví, kdo je pozoruje, kdo je vidí, proto musí jet nadoraz. Už teď mám obrovskou radost, že moji dorostenci trénují v A-týmu, někteří jsou i v základu. Třeba Antonín, nebo Tobias Keller. Je to fajn je tam vidět, ale zároveň vím, že třetí liga nemusí být konečná. Jsou mladí, mají osmnáct a jsou tahouny v MSFL. V nich vidím velké naděje. Pokud budou poctiví a budou pracovat, mají před sebou dobrou budoucnost.
Myslíte si, že z nich budou profesionálové?
Já věřím, že jo. Jasně, musíte mít štěstíčko, zdraví, občas je pošťouchnout, ale oni jsou dobře nastaveni, a navíc jsou to fotbalisté. Vždyť já si pamatuji Matěje Šína ve Vítkovicích, tam to bylo podobné. Předpoklady mají, teď je jen naplnit. Antonín je pilíř základní sestavy, vedle sebe má Kuzmanoviče. To si pak říkáte, že tohle nemá kam uhnout. Že to prostě musí vyjít.
Zdroj: Moravskoslezský deník
