HRÁČ MĚSÍCE MAREK JAROŇ: OSOBNÍCH SOUBOJŮ SE NEBOJÍM

vloženo 26.10.2021

Stačil rok a půl a z kluka, co se sám ozval s prosbou hrát ve Vítkovicích, se stal tahoun MFK Vítkovice. Aktuálně má navíc i střeleckou formu, když v posledních čtyřech duelech si připsal hned pět branek. Přestože se mu daří hlavně v posledních zápasech, tak cenu pro hráče měsíce získal za měsíc září.

"K fotbalu mě přivedl děda a začínal jsem u nás na vesnici v Choryni, pokračoval jsem ve Valašském Meziříčí a ve dvanácti letech jsem přestoupil do Baníku Ostrava. Později jsem chodil po hostováních, dostal se do Hlučína a před rokem a něco jsem zavolal panu Pištěkovi, že bych to rád zkusil ve Vítkovicích. Slyšel jsem, že skládají nový tým a od kamaráda jsem měl informace o trénincích, týmu a trenérech. Nakonec to vyšlo a určitě toho nelituji. Jsem naprosto spokojený, máme skvělou partu a herně jdeme na s každým zápasem nahoru," prozradil na úvod Marek Jaroň, který byl v divizním kádru od začátku.

A v čem je druhý ročník Divize F jiný? "Loni jsme měli v týmu ještě řadu dorostenců a docela jsme se hledali. Museli jsme si navíc zvykat na mužský fotbal, pro několik kluků to byla první sezóna v dospělém fotbale. Včetně mě, ještě jsem se rozkoukával a herně to nebylo úplně ono a moc jsem se neprosazoval. Letos je to lepší a lepší a občas mi tam i něco spadne. Navíc v létě přišli zkušenější hráči, například do brány Richard Mrozek a mi osobně hodně pomáhal Martin Motyčka, nejostřílenější hráč týmu."

Drobný záložník, který pomáhá hlavně směrem kupředu se v průběhu podzimu dostal do skvělé formy a daří se mu nyní i střelecky. Nejprve dal dva góly v Heřmanicích. "Jeli jsme tam po třech porážkách, takže jsme si chtěli spravit chuť, což se povedlo. Náskok mohl být i vyšší, ale chyběla nám vyšší kvalita v zakončení. Mohlo to skončit třeba 12:2." Bohužel na výborný výkon se v dalším utkání nepodařilo navázat. "Proti Frenštátu jsme začali dobře, hosté neměli v první půli snad žádnou velkou šanci. Bohužel nás zradila produktivita, opět jsme nedokázali zužitkovat naše příležitosti. Ve druhé půli se dostával soupeř více do brejků, a nakonec přišel i takový zvláštní gól."

To další zápas v Bílovci sice začal katastrofálně, bodový zisk byl však nakonec blízko. "Je to zklamání. První poločas byl z naší strany tragický, ale o přestávce jsme si v kabině řekli, že nemáme co ztratit a vletíme do toho. A tak se i stalo, ihned jsme skórovali, což nás nabudilo a zvedlo sebevědomí. Snížili jsme i na 2:3, jenže pak odpískal rozhodčí spornou penaltu pro domácí a ti zvýšili vedení. Pak už to bylo těžké, domácí přidali další gól, na který jsme stihli rychle odpovědět přímým kopem a další pěknou brankou. Vyrovnat jsme však už v závěru nedokázali." Přesto se Jaroň ukázal nádherným přímým kopem, který vymetl pavučinu v horním rohu domácí branky. "Na přímé kopy jsme určeni tři, leč vzal jsem to na sebe, protože to bylo z dobré vzdálenosti a věřil jsem si. Snažil jsme se to trefit na stranu gólmana nahoru, což se povedlo. Ale raději bych ten gól vyměnil alespoň za jeden bod. Zatím to je můj nejhezčí gól mezi muži."

Těžko říct, jestli to stále platí, když se dvacetiletý záložník podobně prosadil i proti Polance, navíc další zásah přidal zblízka už v první půli. Sám se tak postaral o splnění touhy, kterou nám sdělil v předzápasovém rozhovoru. "Polanka je první, moc gólů nedostává, ale na druhou stranu ani nedává. My určitě chceme vyhrát a přerušit tu nehezkou sérii na domácím hřišti." To se díky dobrému výkonu celého týmu podařilo a lídr odjel z TC Vítek s nepořízenou.

Kdyby se hlasovalo o hráče měsíce nyní, Marek Jaroň by díky svým posledním výkonům dozajista vyhrál. No jo, jenže on anketu ovládl již minulý měsíc v konkurenci Tomáše Kohuta a Martina Motyčky. "Moc děkuji. Těší mě to a vážím si toho. Bez svých spoluhráčů bych tu cenu vyhrát nemohl. Rád bych poděkoval všem, kteří hlasovali, ať už pro mě nebo pro někoho ze spoluhráčů."

Student obchodní akademie udělal za rok a půl ve Vítkovicích obrovský progres. Vybojoval si stabilní místo v základní sestavě a většina útočných snah začíná právě u něj. "Mám rád práci s míčem, sám si pro něj často chodím a snažím se něco vymyslet směrem dopředu. Dokonce i sleduji technické fotbalisty a učím se od nich," vysvětlil drobný fotbalista, který se však nezalekne ani větších protihráčů: "Fyzická hra asi nepatří k mým silným stránkám, ale nebojím se vletět do souboje a troufnu si i jeden na jednoho."

Na závěr jsme se museli Marka zeptat, jaký je jeho fotbalový sen. "Jednou bych si rád zahrál v zahraničí, konkrétně v Anglii. Premier League považuji za nejlepší soutěž na světě. Pokud jde o ty nejbližší cíle, tak se chci umístit s Vítkovicemi co nejvýše v tabulce."